Rozhovor s Martinom Moudrým a Markom E. Pochom

04.02.2011 22:45

Ako by ste charakterizovali vašu novú knižku A bude hůř!?

MEP: Výška 125mm, dĺžka 88mm, váha tak akurát. Ale na veľkosti vraj nezáleží...

MM: Já to řeknu bez příkras. Malá krvavá sprostá čubka je to.

Martinove predošlé knihy zvádzali značný boj medzi tvrdými kritikami a úspechom u čitateľov. Myslíte, že aktuálna zbierka poviedok bude na tom inak? Ako sa A bude hůř! odlišuje od predchádzajúcich diel Martina Moudrého?

MEP: Na to by mal odpovedať Martin, takže budem ja. Pýtam sa, koľko kritikov pozná tento žáner do špiku kostí (a teda je spôsobilých sa k nemu vyjadrovať)? Alebo: ak splatter nie je ich šálka hnisu, aspoň vyštudovali literárnu kritiku či estetiku? Dokážu identifikovať literárne kvality napr. u Kafku alebo ho uznávajú len preto, že je v čítankách?

MM: Bože nedopusť! Markově části knihy samozřejmě přeju jak extatické kritiky, tak čtenáře rvoucí se v knihkupectvích o poslední výtisky; jestli se ale moje psaní začne někdy zamlouvat typickému českému recenzentovi, prchnu v hrůze do lesů. Je jen jediná věc, která by mě vyděsila ještě víc než tohle – a to, kdyby mě pravdoláskoví multikulturalisté začali považovat za fajn člověka...
Jak se to odlišuje od předchozí tvorby? Je to krátké! Je to strašlivě, nezvykle, znepokojivě krátké. Znepokojivě pro mě, samozřejmě – hrozně nerad bych přišel o status grafomana...

Ako ste sa dostali k vydavateľstvu X-Stream, respektíve ako sa ono dostalo k vám?

MEP: Martin pozná vydavateľa z dávnejších čias a vydavateľ zas poznal mňa a ja som čítal Martinove knihy a bolo.

MM: Já bych to mohl podat obšírněji, protože to byl ve skutečnosti dost zábavný příběh, ale koukám, že na konci rozhovoru nastaly nějaké nejasnosti, takže tůdle! Nepodám!

Ako ste písali A bude hůř!? Niektoré poviedky majú akoby spoločné rysy. Spolupracovali ste počas písania, alebo skrátka fungujete na rovnakej vlnovej dĺžke?

MEP: Áno, poviedky sú podobné, najmä v prvej polovici knihy, keďže sú všetky moje :o) Ináč sme si vymenili zopár mailov, z ktorých vyšli najavo zaujímavé veci. Napríklad že Martin nemusí Facebook a že ja neviem písať ako King. Zatiaľ.

MM: No. A pak samozřejmě oba vykrádáme Kulhánka. Takže tentokrát jsme to udělali tak, že jsme si mentální lup rozdělili a to je samozřejmě vidět na výsledku.

Každý splatter je u nás neustále označovaný za kulhánkovinu. Lezie vám to na nervy, alebo to považujete za zmysluplné usmernenie pre čitateľa?

MEP: Ach a je to tu zas... Vieš čo, radšej uvediem, že naša knižka nie je len čistokrvný splatter, obsahuje totiž aj stopy psychologického trileru, hororu a ezopovských bájok.

MM: Padl bych na kolena a plakal štěstím, kdyby se tak označoval jenom splatter. Dneska už dostane nálepku „kulhánkovina“ v podstatě cokoliv. Kulhánkovina je podle mě dost specifický typ příběhu; rozhodně nestačí, aby v knize byla akce a krev a hlášky. Skutečná kulhánkovina musí mít typickou poetiku, typický druh humoru, typickou atmosféru.
Co se týče usměrnění pro čtenáře, přijde mi to nadužívání toho slova podobně smysluplné, jako kdyby bylo na všech cedulkách v bohatě zásobeném pekařství napsáno „rohlíky“.
A vůbec. Označení „kulhánkovina“ používají akorát pseudokritici, co si prvního vydaného Kulhánka mohli číst ještě ve školních škamnech. Ten žánr tady byl mnohem dřív než pan Kulhánek a není jediný důvod, proč by měl nést jeho jméno. Zrovna nedávno jsem četl jedno takové dílo už z šedesátých let minulého století. Tehdy se to vydávalo na pokračování, podobně jako rodokapsy. Hlavní hrdina byl nezničitelný survivalista, bojoval se systémem, používal biomunici a Pistol (přesně tak, pane originální Kulhánku) si pořídil už v sedmé kapitole. Samozřejmě tam nechyběly ani nadpřirozené Bytosti, hrdina samojediný vyhrával války proti armádám... no, kulhánkovina jako vyšitá. Akorát pubertálních hlášek tam bylo pomálu, ale ty si autor zřejmě schovával na dobu, až bude Cipísek starší...

Páčilo sa vám Stroncium Jiřího Kulhánka?

MEP: Najmenej z jeho kníh.

MM: Tak.

Splatter je často označovaný za najpodradnejší subžáner fantastiky. Vy patríte u nás k jeho zarytým zástancom. Prečo?

MEP: Na také čosi sa človek musí narodiť. To je výsada nemnohých, tak sa jej držím.

MM: Já na výsady nevěřím. Já věřím ve svobodu. Splatter je pro mě nejsvobodnější formou vyprávění. Nic vám tam neháže klacky pod nohy, nic vám tam nesvazuje ruce. Splatter je drsný jako sám život a stejně tak plný nekonečných možností. No a pak je tu ještě ta lehce infantilní část našich osobností, že. Kde jinde bychom mohli skotačit v kalužích krve a koukat se, jak to krásně cáká?

Páčil sa vám Asfalt Štepána Kopřivu?

MEP: Najviac z jeho kníh.

MM: Jako sled jednotlivých scén brilantní.

Sledujete aktuálny česko-slovenský knižný trh? Máte obľúbených domácich autorov?

MEP: Celkom ušiel Kopřivov Iustus a Žambochove Temné záblesky.

MM: Můj nejoblíbenější domácí autor jsem já. Mám se rád z celé řady důvodů – můžu si do psaní kecat, díla svého nejoblíbenějšího autora dostávám zdarma, mám v knížkách obrázky, při čtení mám většinou pocit, že bych to sám líp nenapsal... no, je toho zkrátka fůra.
Tak nějak tuším, že v česko-slovenském literárním prostoru existuje i pár dalších kvalitních autorů, ale podívejte se na to pragmaticky – takový člověk, který by splnil všechny ty výhody, které pro sebe představuju já sám, se jen těžko najde.

Aký máte vzťah k filmovej sérii SAW?

MEP: Zvláštna otázka. Nechceš radšej vedieť, či sa mi páči Odviate vetrom? Alebo Pýcha a predsudok? Ale keď inak nedáš... Prvý diel SAW ma úplne odrovnal, na ostatných som sa už len bavkal. Posledný som, žiaľ, nevládal pozerať dlhšie ako päť minút. Smrteľne ma nudil.

MM: To je velmi zajímavá otázka a jsem rád, že zde Marek zmínil Pýchu a předsudek. Obě filmová díla toho totiž mají velmi mnoho společného. Hm... to jsem možná trochu přehnal... obě filmová díla mají několik společných prvků. Hmm... Ne, to také není přesné. Obě filmová díla mají jedno společné. Neviděl jsem je...

Ako vás vydanie vašej novej zbierky ovplyvnilo? Zmenila vás táto knižka nejako?

MEP: Čosi mi hovorí, že ty si si tie otázky pripravil vopred... Ale hej, po jej vydaní sa začali hrnúť ponuky rôznych veľkých vydavateľstiev, hlavne zahraničných. Publikoval som v prestížnych svetových SF časopisoch. Pripravuje sa o mne životopisný film, v ktorom ma stvárni Steve Buscemi. A v neposlednom rade si vymýšľam viac ako kedykoľvek predtým.

MM: Ne.

Máte nejaký rituál počas písania (hlasná hudba, mučenie, hladkanie bieleho králika...)?

MEP: Počas písania musí byť naokolo ticho. Môže byť aj vynútené, hlavne nech je absolútne. Okrem toho chodím boxovať, ale to asi s tvojou otázkou veľmi nesúvisí, všakže?

MM: Ano, nemůžu než souhlasit. Ticho je důležité. Při psaní otevíráte bránu do jiných vesmírů a necháváte cizí, spletitou realitu prolnout s vaší myslí. Na to je třeba mít absolutní klid – a ano, klidně i vynucený. Marek boxuje, já střílím...

Čo robíte, keď nepíšete?

MEP: Už som spomínal, že boxujem? Len sa ma teraz neopýtaj, či topánky, lebo budem v rozpakoch...

MM: Představuju si, co všechno bych mohl dělat, kdybych měl na něco kromě práce a psaní čas.

Čo pripravujete najbližšie?

MEP: Momentálne? Večeru. Literárne? Mám na 79% dokončený román. Iná otázka je, či sa podarí ho vydať. Čudné je, že to nebude splatter, ale military SF - ale ruke (resp. hlave) nerozkážeš.

MM: Večeři? Vždyť je sotva poledne... Literárně je na spadnutí vydání Grafomága, pak mám rozepsanou spletitou vesmírnou sci-fi s cestováním v čase a nesmrtelnou blondýnou, a taky nějaká povídka by mohla vyjít.

Ďakujem za rozhovor.

MEP: Neďakuj, zaplať!

MM: Cože? Tohle nebylo zaplacený předem?!?

 

 

Napísané pre: www.sarden.cz